Rozdělená společnost a moje společenská bublina

Ano, žiju ve své sociální bublině a to i co se týká mého pohledu na současný společenský stav v Čechách.

Až na výjimky neznám lidi, kteří by volili SPD, KSČM či ANO, stejně tak kteří by volili současného prezidenta. Nijak se těmto lidem nevyhýbám a ani oni mě, jen na sebe nějak nenarazíme.

Hradní klika verbalizovaná mluvčím Ovčáčkem, či klausovský tandem, by mě a nás zřejmě nazvali lepšolidi, pražská kavárna anebo by použili další přívlastky, které jednak vyvolávají třídní nenávist a jednak pocit, že naše společnost je nenapravitelně rozdělená. Tyto noty napsal už starý Řím, ve sloganu rozděl a panuj anebo Marx s Engelsem v Komunistickém manifestu ve slovech veškeré dějiny jsou dějinami třídních bojů. Především druhý výrok je zlý a jeho uvedení do reality má v dějinách na svědomí milióny životů. Naše společnost, doufám, nesměřuje k zabíjení se, ale není na tom dobře.

E. Tabery v knize Opuštěná společnost popisuje několik bodů, které definuje slovy „předpoklady cesty do temnot“. Mimo jiné píše o těchto fenoménech:

- Hledá se nepřítel, někdo, kdo může za všechny problémy světa. Po nepříteli se pátrá doma i za hranicemi. (Kdybyste nevěděli, kdo za všechno může, pak vězte, že je to pražská kavárna a EU – kurzíva je dodatkem autora blogu)

- Společnost se rozdělila na dvě části, které si vůbec nerozumějí, ale především se o porozumění ani nepokoušejí. Jiný názor není akceptován, protože to je projev zrady a kolaborace.

- Instituce, zákony, pravidla, ústava… vše je na překážku, protože to brzdí vyšší právo, totiž práv lidu.

- Začnou se masově vzývat silní lídři, kterým se promíjejí chyby, protože mají vyšší cíl. (Více najdete na: Tabery E., Opuštěná společnost, s. 247 – 248)

Asi leckomu z nás při čtení těchto bodů naskakuje červená kontrolka… To nad čím mnohým stojí rozum, je, že jak premiérovi tak prezidentovi prochází zjevné lži a nic to nedělá s jejich popularitou. Jakoby stále více platilo, že lež nebo pravda je jen jiný způsob sdělení. Uvedu jeden příklad.

Když se časopis Respekt v roce 2013 ptal na kauzu Čapí hnízdo, Babiš odpověděl: „S Čapím hnízdem nemám nic společného,“ a dodal: „Jméno majitele neznám.“ Jenže v březnu 2016 ve sněmovně, kde vysvětloval, jak to s hnízdem bylo, prohlásil, že lukrativní sídlo bylo několik let v držení jeho dětí a bratra jeho partnerky, kteří mu je pak zase převedli zpět. Tedy ohledně „neznámého majitele“ lhal, aby přikryl svoji pochybnou finanční transakci. Když se jeho kauza poprvé dostala až do EU, a byla vyhodnocena jako střet zájmů, Babiš to zametl slovy, že ho „nemají rádi, protože je proti utečencům“. Asi nemá smysl psát o dalších lžích, polopravdách a kauzách nejen premiéra, ale i prezidenta. Už jenom rozpor v tom, jak prezident reagoval na doposud neuzavřenou kauzu, která ukončila vládu Petra Nečase (prezident poznamenal, nemůže nám vládnout premiér v teplákách, čímž narážel na to, kdyby byl premiér uvězněn) a jak reaguje na trestní stíhání současného premiéra, je absurdní.

Zásadní problém je v tom, že tyto a mnohé další příklady budou číst jen ti, se kterými si nějak rozumím, a jen jim to potvrdí jejich názor. Jinak řečeno kteří jsou ve stejné „jeskyni ozvěn“ nebo „sociální bublině“ jako jsem já.

Včera jsem chvíli poslouchal rozhovor premiéra v rozhlase. Redaktor mu dával otázky okolo voleb do EU a skandálu okolo dotací z EU a na některé otázky, které nebyly příjemné, premiér odpovídal zhruba takto: „Na to vám pane redaktore nebudu odpovídat, to jsou lži a agitka.“ Jinými slovy argumenty nejsou třeba. Příznivcům premiéra tato argumentace stačí a určitě je neodradí od jejich sympatií k němu. Stejně tak je naivní si myslet, že příznivce M. Zemana zviklají např. skandály okolo Lánské obory nebo dnes už desítky jiných prokázaných lží. Před pár lety by to byl problém, dnes nikoli.

Zásadní problém této reality „třídního boje“ je v tom, že neumožňuje argumentaci, neslovuje rozum, proto útočí na emoce a třeba dodat, že většinou na velmi nízké emoce. Zároveň pravděpodobnost, že „druhou stranu“ přesvědčí argumenty, se snižuje k nule. To co děláme, je, že se v rozhovorech a na na sociálních sítích, vzájemně přesvědčujeme o svých pravdách.

Nepovažuji se za žádného lepšočlověka, ale sledovat TV Barrandov a Soukupův „duel s prezidentem“ bych skutečně nedal resp. dal, ale jen pár minut. Stejně tak jako druhá strana zřejmě nedává knihy typu Opuštěná společnost, Jak umírá demokracie, Cesta k nesvobodě a další. Není to určitě kvůli nízké inteligenci (kdyby se jednalo o něco složitého, byl bych první, kdo by to nepochopil), ale prostě je tento typ argumentů a pohledu na svět irituje stejně, jako mě např. TV Barrandov nebo Blesk.cz, kterému prezident poskytuje rozhovory.

Jak z tohoto ven je otázka, se kterou si ví rady jen málokdo, pokud někdo. Kde není rozhovor, tam dříve nebo později padají facky a hlavně šíří se nenávist. Snad k tomu prvnímu nedojde, protože to by znamenalo občanskou válku, to druhé se děje a jak jsem psal, jen málokdo, pokud někdo, si ví rady, jak z toho ven.

Přesto si na závěr dovolím tři postřehy  a dovolím si je proto, že nejsou z mé hlavy, ale z hlavy jednoho z předních myslitelů naší doby, T. Snydera.

-         Uvažuj samostatně, věnuj čas rozsáhlejším článkům. Předplať si tištěná média – podpoříš investigativní žurnalistiku. Pochop, že nezanedbatelná část sdělení šířených po síti to škodí, a chtějí tě zneužít. Informuj se o webových stránkách, které provádějí rozbor propagačních kampaní, někdy i řízených ze zahraničí. Když nějakou informaci předáš druhým, přijmi za ní zodpovědnost.

-         Kdo se vzdá faktů, vzdává se svobody. Jestliže už nic není pravda, nikdo nemůže kritizovat držitele moci, protože se přitom nemá o co opřít. Jestliže nic není pravda, pak všechno je spektákl. A ti s nejnaditější peněženkou si zaplatí nejvíc oslepující světla.

-         Vládnoucí moc chce, by tvoje tělo ochablo v křesle a tvoje emoce se rozptýlily po displeji. Jdi ven. Dokud je protest jen na sociálních sítích a nepřejde do ulic, je jen imaginární. Dokud tyrani svými činy nevyvolají reakci v trojrozměrném světě, nic se nezmění.