Viróza, moralizování a kdo je bez viny hoď kamenem

Když čtu někdy až zběsilé reakce na alkoholovou eskapádu M. Zemana, mám pocit, že jsem ve státě, kde alkohol je jedno z velkých TABU. Mnozí jsou pohoršeni, znechuceni, zděšeni a nevím co ještě. Známé časopisy mají na prvních stránkách karikatury opilého Zemana. Mnozí kladou otázku „jak se prezident může opít“? A k tomu ještě při návštěvě „posvátných korunovačních klenotů“? Moje odpověď je, že může – stejně jako jiný prezident mohl být nevěrný, další uzmul tužku atd. Zřejmě jedním z důvodů bude, že i prezident je v první řadě člověk a až potom prezident.

Nechci se dotknout národního cítění, ale statisticky patříme k národům s poměrně vysokou spotřebou a tolerantností k alkoholu a závislost na něm je problém pro nezanedbatelné procento našich spoluobčanů. Pochopitelně ani mě se nelíbí, když se mám dívat na vrávorající hlavu státu, zároveň u toho neprožívám až takové srdce-rvaní. Řadu let pracuji jako duchovní a slyšel jsem stovky příběhů, které jsou naplněné bolestí, selháními a lidskými slabostmi. Za tu dobu jsem se naučil přinejmenším jednu věc. Nedivit se (skoro) ničemu a mít pochopení pro nedostatky druhých. Zároveň nemoralizovat, ale když někdo potřebuje, raději pomoci – pochopitelně i tím, že je někdy potřeba pojmenovat problém.

V tomto mě oslovuje příběh, v kterém se Ježíš zastane ženy, která má být podle Mojžíšova zákona ukamenována, protože se dopustila cizoložství. Ponechme stranou dobový kontext a jděme k meritu věci. Když její soudci už zvedají kamení, Ježíš je k tomu ještě povzbudí, ale s jednou podmínkou. Ať hodí ten, kdo je bez viny. Příběh dopadne tak, že se rozčilení mravokárci jeden po druhém odšourají pryč. 

To, co se stalo M. Zemanovi je trapné a nevhodné, chápu, že je to voda na mlýn těm, kdo ho nemusí, stejně jako si druhá strana ráda smlsne na spánku ministra zahraničí. Souhlasím s tím, že tato kauza je umocněna tím, komu se stala. Je pochopitelné, že se MZ stal terčem příslovečného českého humoru, ale nemoralizujme. Není pravdou, že MZ díky tomuto incidentu „nemůže být naším prezidentem“. O tom zda může či nikoli budou rozhodovat jeho jiné kroky.  

Přál bych si, aby v čele státu a tedy i v politice byli mravně dokonalí lidé. Jenže tam spíše budou lidé, kteří jsou naším obrazem – tedy obrazem těch, kdo je volí a navíc...pouze lidé. Jak z mých jiných článků možná plyne, MZ jsem nevolil. To co se mu stalo, považuji za faux-paux, ale nemohu se zbavit dovětku, prostě stane se a to komukoli, jakkoli by se tak dít nemělo.

A ještě jedna myšlenka na závěr. Kdysi jsem byl v USA a to v době, kdy probíhala kauza někdejšího prezidenta Clintona s M. Lewinskou. Řada Američanů mi tehdy řekla zajímavou věc. Nelíbí se nám Clintonův sexuální úlet, ale stane se, i když by se to dít nemělo. Mnohem horší pro nás je, že místo aby se přiznal, tak zatlouká. Kdyby MZ řekl, prostě se stalo, je to trapas, dít by se to nemělo… možná by to bylo lepší než příběh o viróze.