O uprchlících jinak

Dříve toho dne zaútočili maskovaní ozbrojenci IS na jeho vesnici a nařídili stovkám lidí, aby se shromáždily v jediné škole. Khidirův bratranec mu řekl, ať si nedělá starosti.

Ale brzy na to byl Khidir s dalšími dvaceti muži včetně svého bratrance naložen do náklaďáku Kia a odvezen doprostřed pole. Měli zavázané oči a byli donuceni si kleknout. Když bojovníci IS začali střílet, Khidir si myslel, že jeho život právě skončil. Slyšel, jak jeho bratranec vykřikl, když ho střelili, a poté cítil žhavé bodnutí na vlastním krku. Kulka ho jen škrábla, Khidir spadl na zem a předstíral, že je mrtvý, dokud vrazi neodešli. Ještě jeden muž přežil tuto popravu a společně se vydali na cestu do kurdského regionu v Iráku. V době, kdy se oba pokoušeli z událostí toho osudného dne vzpamatovat, si Khidir uvědomil, že jeho otec a čtyři bratři byli popraveni. Nedávno se Khidirově sestře, která je v zajetí IS, podařilo zavolat svému bratrovi. Zašeptala, že jejich matka a další čtyři sestry jsou ozbrojenci IS zadržovány. „Přijal jsem bolest a neznámou budoucnost,” říká Khidir, když sedí na špinavé podlaze stanu v uprchlickém táboře, který je vzdálený 150km od jeho rodné vesnice. Ví jistě, že se nikdy nevrátí zpátky, nikdy se znovu nepodívá na svůj domov, na rajčata, která zasázel nebo na velký strom v zahradě, na který jako dítě lezl. „Všichni jsou mrtví,” říká. „Vesnice už není.”

Toto je jeden z mnoha příběhů, ke kterému asi není co dodat. Khidir je jeden z těch, kterým se pokouší nadace pomoci Generace 21 (http://www.gen21.cz/). Konkrétněji, pokouší se dostat do bezpečí do České republiky 153 křesťanů (rodin, vdov s dětmi a jednotlivců), jejichž životy jsou ohroženy v Iráku a v Sýrii. Report o tomto projektu mj. odvysílala Česká televize http://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168-hodin/215452801101122/  Jako místní církev, kde působím, jsme se rozhodli jednu rodinu z Iráku či Sýrie ve spolupráci s Gen21 adoptovat. Konkrétně to znamená pomoci jim v integraci do naší společnosti. Toto s sebou ponese oběť finanční, časovou, dlouhodobou a jistě i jinou, ale osobně si připomínám myšlenku Talmudu: „Kdo zachrání jeden život, zachránil celý svět." S prací s uprchlíky jako místní církev již zkušenosti máme, podařilo se nám např. pomoci jedné rodině, která uprchla z velmi drsných podmínek před smrtí. Pomohli jsme jim najít práci, bydlení a další věci nezbytné pro život v ČR. Pokud je naše úřady přijmou – (což ale je na jiný článek), zůstanou zde. Ano, stálo to peníze, čas, energii, nervy. Ale „kdo zachrání jeden život…“ atd.

Někdy slýchávám námitky, že to nemá cenu, že na jednom životě už nesejde…. Jsem přesvědčen, že sejde. Jiná námitka je, že bychom neměli pomáhat křesťanům, ale všem, že se jedná o jinou formu elitářství, tentokrát elitářství pro-křesťanské. Zajímavá myšlenka, ale všem prostě pomoci nelze a nějak vybírat musíme. Navíc tito lidé jsou prokazatelně v ohrožení života. Další námitkou je, že sem taháme jinou kulturu a že bychom nikoho z jiných kultur do Čech přijímat neměli. Myslím, že měli – pokud tito lidé budou respektovat naší kulturu a zákony. V tomto případě bude pro nás jiná kultura obohacením.

Asi nejsem jediný, kdo není schopen se v tom všem, co se kolem nás děje zcela orientovat. Bráním se černobílým, paušálním zjednodušením ať na jednu, tak na druhou stranu. Situace v Sýrii ale i v dalších státech je složitější, než na první pohled vypadá. Možná stojí za to si v této souvislosti připomenout Churchillův citát: „Za války je pravda tak drahocenná, že ji musí vždy doprovázet tělesná stráž lží“. Toto platí i o současné válečné situaci. Co pravda je, že díky válce lidé trpí a prchají z domovů. Proto jim chceme pomoci a to zcela konkrétně. Nemůžeme všem, ale několika ano.

Vím, že Evropa řeší statisíce, že existují mnohá bezpečností rizika, že… to vše a mnohé další je pravda, zároveň tato velká čísla by nás neměla odradit od pomoci některým.

Před pár měsíci ve věku 105 let zemřel sir. Winton. Tento muž zachránil 669 židovských dětí před smrtí. Někdo by mohl namítnout něco ve smyslu, stejně to nemělo smysl, když další milióny zemřely. Smysl to mělo a smysl to má. Protože jeden jediný zachráněný život, ať židovský nebo syrský má úplně stejnou hodnotu jako náš.