Otcové, synové a autority

6. 11. 2015 13:55:00
Mnoho let jsem pracoval a vlastně do teď pracuji s mladou generací a to buď jako pedagog nebo duchovní. Jedná se o generaci zhruba ve věku 16 – 24 let, chlapce i dívky, věřící i agnostiky, s různým vzděláním.

V posledních letech stále více narážím na to, čemu se obecně říká „krize autorit“. Hodně jsem nad tímto fenoménem přemýšlel a to především u kluků.

Když se díváme do historie, potom zjišťujeme, že v mnoha kulturách generace mladých mužů museli projít tzv. iniciací, kterou prováděli výhradně starší muži. Iniciační rituály mladíkům sdělovaly, že úcta a respekt nejsou zadarmo a že se tedy musí nějak získat. Toto se dělo jak v primitivních (archaických) kulturách skrze kombinaci fyzických a psychických zkoušek, tak někdy v armádě a v dalších mužských kolektivech a činnostech.

Kdesi jsem četl, že pro muže láska nefunguje, je-li rozdávána příliš snadno, lacino a příliš rychle. Dělá z něj líného manipulátora, místo silného muže. „Silným mužem“ potom nemyslím tupé mačo, zneužívající svoji sílu, ale toho, kdo se dokáže zastat druhého, kdo nemyslí především na sebe a kdo se dokáže obětovat ve prospěch celku. V tom je jeho síla. Ve společnosti se stále více setkáváme s podivnou výchovou, která v podstatě od dětí a potažmo tedy i od chlapců nic nepožaduje a nenastavuje jim žádné hranice. Dítě prý nesmí být omezováno, protože to by narušilo struktury jeho ega. Pokud omezováno je, potom jen symbolicky. Pokud tento problém vztáhneme na chlapce, potom v dějinách se nikdy nepředpokládalo, že by v mladém muži či dokonce chlapci byla disciplína a určité hodnoty zvnitřněny. Pokud se očekávalo, že bude mít disciplínu a charakter, musel se jim učit, trénovat a zkoušet je. Samo to nikdy nepřišlo. Generace před námi toto věděli, my na to dnes zapomínáme. Pokud chlapec nenarazí na „ne“, nikdy nepůjde do hloubky. Především rodič, stejně tak jako vychovatel musí nejen nastavovat pravidla, ale též je vyžadovat a vymáhat. Nebojme se, že tímto mladí chlapci utrpí újmu na duši. Újmu utrpí, když si nebudou mít koho vážit, protože nebude nikdo, kdo by pravidla nejen nastavil, ale i vymáhal. Navíc od koho se málo nebo nic nevyžaduje, od toho se ani nedá nic očekávat.

Když vzpomínáme na svoje učitele, trenéry, vychovatele i rádce, potom asi nejčastěji vzpomínáme na ty, kteří dokázali spojit lásku s jistou dávkou tvrdosti. Tedy na nás byli tvrdí, něco vyžadovali a tím nás někam posunuli. Tvrdostí nemám vůbec na mysli ponižování, spíše přístup, který nás na základě důvěry nutí posunout svoje meze a na tomto základě nás ocenit.

Pro vychovatele, pedagogy, rodiče, kteří s chlapci pracují, to znamená, vystavovat je novým výzvám a neznámým věcem. Zároveň se nebát jim dávat hranice, jakési „posvátné ne“. To, že jsou právně nesvéprávní, neznamená, že od nich nemohu nic požadovat a že nemohou nést určitou, věku úměrnou zodpovědnost.

Jednou z klíčových postav v životě chlapce je otec. Jedním z úkolů otce, je vyvést syna do vnějšího světa, předat mu sebedůvěru a pocit bezpečí. Pokud prý dítě není do velkého světa vyvedeno svým otcem, znamená to pro něj dlouhodobou bolest a smutek. Chlapec uvažuje tak, že pokud je důležitý „pro něj“ tedy pro otce, možná bude důležitý i ve velkém světě.

Když jsem s mnohými chlapci hovořil, mnozí prožívali to, co někteří psychologové nazývají rána po otci. Někteří otce ani nepoznali, někteří tátu znali pouze jako toho, kdo je hodnotí jen a pouze na základě známek ve škole či úspěchu ve sportu a pomalu jim docházelo, že jsou pouhou projekcí neúspěchu svých otců. Jiní od svých otců prožívali emocionální odloučení. Dostávali vysoké kapesné, ale to bylo vše. Když jsem dával psát v rámci společenských věd eseje, chlapci skoro nikdy neuvedli, že svoje otázky řeší s tátou. Věřte či ne – každý normální kluk touží po tátovi, který mu různými způsoby sdělí jednoduchou věc – důvěřuji ti, v mých očích máš hodnotu i když ti to v něčem třeba moc nejde... (pochopitelně i po matce, ale o tom tento článek nepojednává). Zároveň po otci, který chlapci nastaví hranice, které ale budou vycházet ze vzájemného vztahu. Zjistil jsem, že zmatek ve vztahu k autoritám u mnohých chlapců vyvěral z toho, že nepoznali otcovskou autoritu, která by jim nastavila hranice a která by je ve stejný okamžik přijímala. A proto se později proti autoritám začali bouřit (viz. začátek článku) nebo naopak z nich mít strach. Vím, že to nebyl jediný důvod, nicméně jeden z důvodů to byl.

Pokud v životě některých mladých kluků chybí otec, vyvedení do světa může přijít třeba od dobrého staršího muže, dědy, ale i trenéra či moudrého vychovatele. Na konci tohoto článku chci tímto povzbudit i ty z nás, kdo jsou otcové. Naše syny do velkého světa máme vyvést především my. Potřebují nás více, než si myslíme a zároveň si o naší lásku stydí říct. Nenechme se tímto zmást, nenechme se zmást některými nevhodnými projevy. Nikdy nebo alespoň dlouho není pozdě...

Autor: David Novák | pátek 6.11.2015 13:55 | karma článku: 20.48 | přečteno: 931x

Další články blogera

David Novák

Dobře jste to soudruzi flanďákům nandali!

Bizarnost právě schváleného zdanění náhrad církvím asi nemá cenu komentovat. Už bylo napsáno a řečeno dost. Návrh jde na ruku anticírkevního nastavení části národa.

23.1.2019 v 17:19 | Karma článku: 44.53 | Přečteno: 5859 | Diskuse

David Novák

Pan president nejmenováním profesorů dokázal, že je čestný chlap!

Líbí se mi, že pan prezident nejmenováním dvou profesorů opět dokázal, že je čestný chlap, navíc konzistentní ve svých postojích.

14.1.2019 v 14:28 | Karma článku: 46.75 | Přečteno: 13545 | Diskuse

David Novák

Jak umírá demokracie

Pokud máte potřebu jisté reflexe společensko-politické situace (nejen) v naší zemi, pak vřele doporučuji knihu od dvou profesorů Harvardovy university S. Levitskeho a D. Ziblatta „Jak umírá demokracie“ (Prostor, Praha 2018).

9.1.2019 v 15:25 | Karma článku: 21.34 | Přečteno: 840 | Diskuse

David Novák

Ježíš znásilňující muslimku a oslava zvrácenosti

Před pár dny vyvolalo silnou diskusi uvedení divadelní hry „Vaše násilí a naše násilí“, ve které mj. Ježíš znásilňuje muslimskou ženu.

6.4.2018 v 17:29 | Karma článku: 40.27 | Přečteno: 1998 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Gabriela Stašová

Žena dnes

Tohle není název korporátního časopisu, ale menšího zamyšlení nad kontinuitou formování dnešní ženy. Jaká má být a kam má směřovat dnešní žena? Otázka je složitá a zároveň prostá.

22.2.2019 v 23:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

„Zlatej socík ..."

„Nechceš něco nakoupit k jídlu?“ pípla zpráva, rozťala svým zvukem nemocniční ticho a vyrušila mě z hypnotizování kapačky.

22.2.2019 v 19:23 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 682 | Diskuse

Markéta Kabourková

Jak se tvoří krize

A tebe opravdu zajímají názory tohoto člověka či rádoby dalších „specialistů“ a „ekonomů“? To je otázka, kterou jsem položila svému kamarádovi, který je vlastníkem střední firmy.

22.2.2019 v 19:19 | Karma článku: 16.45 | Přečteno: 327 | Diskuse

Jan Dvořák

Každý týden touto dobou vám může přijít pošta. Jindy ne

Česká pošta racionalizuje. Nemůže si už dovolit takovou rozmařilost, jakou je na konci druhé dekády jedenadvacátého století roznášet po domech zásilky každý den, jak to bývalo za rakouského mocnářství.

22.2.2019 v 18:36 | Karma článku: 17.26 | Přečteno: 295 | Diskuse

Mária Tvrdoňová

Ex-moslim hovorí o islamofóbii versus slobodofóbii.

Keď Rachid opustil islam a konvertoval na kresťanstvo, musel utiecť z Maroka. Nemôže ísť do žiadnej moslimskej krajiny, lebo mu tam hrozí smrť. Avšak v “slobodných“ západných krajinách používajú iný nástroj na to, aby ho umlčali.

22.2.2019 v 16:19 | Karma článku: 21.64 | Přečteno: 443 | Diskuse
Počet článků 105 Celková karma 37.54 Průměrná čtenost 2514
Jsem kazatelem v Církvi bratrské, učitelem filozofie a etiky na dvou školách a především otcem dvou dětí.

Najdete na iDNES.cz