Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Otcové, synové a autority

6. 11. 2015 13:55:00
Mnoho let jsem pracoval a vlastně do teď pracuji s mladou generací a to buď jako pedagog nebo duchovní. Jedná se o generaci zhruba ve věku 16 – 24 let, chlapce i dívky, věřící i agnostiky, s různým vzděláním.

V posledních letech stále více narážím na to, čemu se obecně říká „krize autorit“. Hodně jsem nad tímto fenoménem přemýšlel a to především u kluků.

Když se díváme do historie, potom zjišťujeme, že v mnoha kulturách generace mladých mužů museli projít tzv. iniciací, kterou prováděli výhradně starší muži. Iniciační rituály mladíkům sdělovaly, že úcta a respekt nejsou zadarmo a že se tedy musí nějak získat. Toto se dělo jak v primitivních (archaických) kulturách skrze kombinaci fyzických a psychických zkoušek, tak někdy v armádě a v dalších mužských kolektivech a činnostech.

Kdesi jsem četl, že pro muže láska nefunguje, je-li rozdávána příliš snadno, lacino a příliš rychle. Dělá z něj líného manipulátora, místo silného muže. „Silným mužem“ potom nemyslím tupé mačo, zneužívající svoji sílu, ale toho, kdo se dokáže zastat druhého, kdo nemyslí především na sebe a kdo se dokáže obětovat ve prospěch celku. V tom je jeho síla. Ve společnosti se stále více setkáváme s podivnou výchovou, která v podstatě od dětí a potažmo tedy i od chlapců nic nepožaduje a nenastavuje jim žádné hranice. Dítě prý nesmí být omezováno, protože to by narušilo struktury jeho ega. Pokud omezováno je, potom jen symbolicky. Pokud tento problém vztáhneme na chlapce, potom v dějinách se nikdy nepředpokládalo, že by v mladém muži či dokonce chlapci byla disciplína a určité hodnoty zvnitřněny. Pokud se očekávalo, že bude mít disciplínu a charakter, musel se jim učit, trénovat a zkoušet je. Samo to nikdy nepřišlo. Generace před námi toto věděli, my na to dnes zapomínáme. Pokud chlapec nenarazí na „ne“, nikdy nepůjde do hloubky. Především rodič, stejně tak jako vychovatel musí nejen nastavovat pravidla, ale též je vyžadovat a vymáhat. Nebojme se, že tímto mladí chlapci utrpí újmu na duši. Újmu utrpí, když si nebudou mít koho vážit, protože nebude nikdo, kdo by pravidla nejen nastavil, ale i vymáhal. Navíc od koho se málo nebo nic nevyžaduje, od toho se ani nedá nic očekávat.

Když vzpomínáme na svoje učitele, trenéry, vychovatele i rádce, potom asi nejčastěji vzpomínáme na ty, kteří dokázali spojit lásku s jistou dávkou tvrdosti. Tedy na nás byli tvrdí, něco vyžadovali a tím nás někam posunuli. Tvrdostí nemám vůbec na mysli ponižování, spíše přístup, který nás na základě důvěry nutí posunout svoje meze a na tomto základě nás ocenit.

Pro vychovatele, pedagogy, rodiče, kteří s chlapci pracují, to znamená, vystavovat je novým výzvám a neznámým věcem. Zároveň se nebát jim dávat hranice, jakési „posvátné ne“. To, že jsou právně nesvéprávní, neznamená, že od nich nemohu nic požadovat a že nemohou nést určitou, věku úměrnou zodpovědnost.

Jednou z klíčových postav v životě chlapce je otec. Jedním z úkolů otce, je vyvést syna do vnějšího světa, předat mu sebedůvěru a pocit bezpečí. Pokud prý dítě není do velkého světa vyvedeno svým otcem, znamená to pro něj dlouhodobou bolest a smutek. Chlapec uvažuje tak, že pokud je důležitý „pro něj“ tedy pro otce, možná bude důležitý i ve velkém světě.

Když jsem s mnohými chlapci hovořil, mnozí prožívali to, co někteří psychologové nazývají rána po otci. Někteří otce ani nepoznali, někteří tátu znali pouze jako toho, kdo je hodnotí jen a pouze na základě známek ve škole či úspěchu ve sportu a pomalu jim docházelo, že jsou pouhou projekcí neúspěchu svých otců. Jiní od svých otců prožívali emocionální odloučení. Dostávali vysoké kapesné, ale to bylo vše. Když jsem dával psát v rámci společenských věd eseje, chlapci skoro nikdy neuvedli, že svoje otázky řeší s tátou. Věřte či ne – každý normální kluk touží po tátovi, který mu různými způsoby sdělí jednoduchou věc – důvěřuji ti, v mých očích máš hodnotu i když ti to v něčem třeba moc nejde... (pochopitelně i po matce, ale o tom tento článek nepojednává). Zároveň po otci, který chlapci nastaví hranice, které ale budou vycházet ze vzájemného vztahu. Zjistil jsem, že zmatek ve vztahu k autoritám u mnohých chlapců vyvěral z toho, že nepoznali otcovskou autoritu, která by jim nastavila hranice a která by je ve stejný okamžik přijímala. A proto se později proti autoritám začali bouřit (viz. začátek článku) nebo naopak z nich mít strach. Vím, že to nebyl jediný důvod, nicméně jeden z důvodů to byl.

Pokud v životě některých mladých kluků chybí otec, vyvedení do světa může přijít třeba od dobrého staršího muže, dědy, ale i trenéra či moudrého vychovatele. Na konci tohoto článku chci tímto povzbudit i ty z nás, kdo jsou otcové. Naše syny do velkého světa máme vyvést především my. Potřebují nás více, než si myslíme a zároveň si o naší lásku stydí říct. Nenechme se tímto zmást, nenechme se zmást některými nevhodnými projevy. Nikdy nebo alespoň dlouho není pozdě...

Autor: David Novák | pátek 6.11.2015 13:55 | karma článku: 20.26 | přečteno: 904x

Další články blogera

David Novák

Volby 2017 a co je "standard"?

Když pročítáme titulky toho, co nás v naší zemi v příštím roce čeká, pak zřejmě jednou z nejdůležitějších událostí politické scény budou volby do parlamentu. Favorit je jasný...

2.1.2017 v 9:21 | Karma článku: 15.07 | Přečteno: 528 | Diskuse

David Novák

Elity vs. zbytek národa nebo urážka proti urážce

Když píšu blog, pak jednou se zajímavých sond je čtení reakcí pod článkem. Zajímala mě reakce na článek, který se týkal nebezpečí třídní nenávisti. (http://novakdavid.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=567983)

19.11.2016 v 12:06 | Karma článku: 28.63 | Přečteno: 1371 | Diskuse

David Novák

Orwell, pražská kavárna a třídní nenávist

V posledních dnech, snad i vlivem toho, co se děje ve společnosti, jsem sáhl po „osvědčené klasice“ a četl Orwelovu Farmu zvířat a 1984. Asi není třeba psát, že se jedná o alegorii na totalitní režimy...

18.11.2016 v 9:19 | Karma článku: 27.96 | Přečteno: 1560 | Diskuse

David Novák

O uprchlících jinak

Dříve toho dne zaútočili maskovaní ozbrojenci IS na jeho vesnici a nařídili stovkám lidí, aby se shromáždily v jediné škole. Khidirův bratranec mu řekl, ať si nedělá starosti.

30.11.2015 v 14:43 | Karma článku: 35.16 | Přečteno: 6012 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Pomp

S poděkováním a láskou Lidlu, Tescu a dalším…

Máme rádi obchodní řetězce a ty evidentně mají rády nás, konečné spotřebitele. Nejen, že u nich nakoupíme, co potřebujeme, ale nad obchodní rámec – a zcela zdarma – pečují i o náš mentální i fyzický rozvoj.

22.11.2017 v 9:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 8 | Diskuse

Kateřina Valachová

Jaké školství chtějí lidé

Skoro sedmdesát procent občanů naší země podporuje zavedení povinného posledního roku v mateřské škole, pouhá pětina lidí je proti. Tento výsledek dodali sociologové na základě rozsáhlého výzkumu veřejného mínění.

22.11.2017 v 9:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Jan Tichý

Ztracená národohospodář

Někde zaznělo: Máme nedostatek řidičů. Za tu mzdu to nikdo nechce dělat. Jinde zaznělo: Máme nedostatek lékařů a sester. Za tu mzdu to nikdo nechce dělat. A ještě jinde: Máme nedostatek učitelů. Za tu mzdu to nikdo nechce dělat.

22.11.2017 v 8:52 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 140 |

Alena Kulhavá

Cože? Proč si AK myslí, že politici (zejména ministři) nemají přemrštěné platy?

Měla jsem možnost nějaký čas intenzivně strávit s životem politiků. Samozřejmě i ti se mohou flákat (jako v každém povolání), ale ti, se kterými jsem v kontaktu se to skutečně netýká. Jaký mají život? Proč takové platy?

22.11.2017 v 7:21 | Karma článku: 4.00 | Přečteno: 347 |

Pavel Chalupský

Hoďte mě vlkům...

...a já se vrátím jako vůdce smečky. I my lidé, homo sapiens, si podle dané situace bereme vzor ze zvířecí říše. Přebíráme od nich určité vzorce chování které jsou typické pro různé životní situace.

22.11.2017 v 6:26 | Karma článku: 8.72 | Přečteno: 188 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2384
Jsem kazatelem v Církvi bratrské, učitelem filozofie a etiky na dvou školách a především otcem dvou dětí.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.