Každé vyznamenávání k výročí 28. října přineslo otazníky proč ten ano a onen nikoli. A asi žádný z vyznamenávajících se nezavděčil všem. Přesto se myslím, že vyznamenávání má svoje meze…
Před pár dny Výbor na odhalování teroru KSČ v koncentráku Minkovice o. s. upozornil na to, že jedním z vyznamenaných byl Ludvík Karl, který byl od poloviny 70. let komunistický ředitel (dnes vlastník) posledního komunistického koncentráku v ČSSR. Konkrétně pracovního tábora Preciosa-Minkovice, který je znám jako nejkrutější lágr normalizačních 60. – 80. let (bachaři Vondruška, Burda, Zajíček, Ježek, Kulíšek a náčelník Miroslav Šimek). V prohlášení se píše: Vězni-otroci museli pracovat v otrokářské továrně pana Ludvíka Karla ve 40stupňových vedrech, v poklusu, s jen malými příděly jídla a pod neustálými tresty samovazby v betonové kobce i na několik týdnů, nesplní-li normy. Ty byly záměrně nesplnitelné. Na následky teroru a mučení v otrokářské továrně Preciosa, utajené až do roku 1989 před celým světem, zemřeli například političtí vězni Josef Bouček (zavražděn bachaři), po propuštění pak s podlomeným zdravím Pavel Wonka, Miloslav Švajdler, Vítězslav Jandák st., Ivan Dejmal, Miroslav Dolejší, Stanislav Petráš a další… Více najdete na http://echo24.cz/a/iT7Yf/tyral-vezne-zeman-podnikatele-karla-vyznamenal.
Zda se jedná o jednu se Zemanových provokacích, nebo zda Karl sponzoroval Zemanovu kampaň nebo zda je za tím vším Zemanovo dlouholeté přátelství s Karlem nebo zda je motiv jiný, ví jen Zeman sám. Pokud ale jsou informace o L. Karlovi pravdivé, je to síla a hnus. Zeman tímto legitimizuje zrůdnost toho, co se zde odehrávalo. Představme si, že by německý prezident udělal medaili veliteli nějakého německého koncentráku. Absurdní představa… U nás však nikoli. Můžeme namítnout, že nacistické koncentráky byly horší než ten, který spravoval Karl. Většinou asi ano, ale stále se jednalo o tábor, kde byli mučeni a protiprávně zavíráni lidé.
Uvažuji nad tím, jak se asi cítí ti, které komunistický režim poškodil, rozbil jim rodiny, zničil kus života. Neznám to z vlastní zkušenosti, ale znám to od svých nejbližších příbuzných. Byli to schopní lidé, ale „provinili se“. Buď tím, že věřili v jiného boha, než toho, který sliboval komunismus nebo tím, že podnikali. Za obojí krutě pykali. Nyní se jim někteří z těch, kdo kdysi kolaborovali s režimem, smějí do očí. Vyznamenání od prezidenta je jen jedním z dalších důvodů, aby se smáli a aby přesvědčovali sebe i druhé, že nemít páteř se vyplácí.
Ukazuje se, jak moc je část národa vůči komunistické minulosti a s ní spojené zvůli benevolentní. Prostě se zde vybilo pár nepohodlných lidí, ještě více se jich zavřelo. Nemělo se to asi stát, ale možná to nebylo tak černobílé – jak nám nakonec neustále dokazují v parlamentu působící komunisté. Normální Čech se stará o to, jak přežít, jaké jsou slevy v hypermarketu a nikoli o nesmysly typu vlastní historie.
Jenže ono se ukazuje, že i naše historie k nám patří a že není jedno, jak se k ní postavíme. Pokud se k ní nepostavíme pravdivě, pak prý platí, že si jí budeme muset zopakovat.
Sám Zeman ve svém projevu k 28. říjnu hovořil o tom, že vyznamenává lidi, kteří něco dokázali, kteří jsou v mnohém vzory. Nespletl si Zeman slovo úspěch a vzor?
Stefan Zweig údajně napsal, že „historie vynáší vždy jen toho, kdo má úspěch.“ Karl úspěch měl – „jen“ na to pár lidí doplatilo životem. Zeman mu tento jeho úspěch udělením vyznamenání potvrdil. Jenže k tomu nezbývá než souhlasit s bývalými vězni Karlova lágru: Státní ocenění několika komunistických kolaborantů (myslí se i Karla) je zcela nemorální čin prezidenta Zemana. Lidově řečeno jde o gaunerský čin.
Na jednom z předvolebních plakátů měl Zeman slogan „byl jsem s vámi“. Při posledním vyznamenávání jsem viděl opak, tedy „jsem proti vám“.
