Před pár týdny proběhl v pražské mešitě zásah policie, který vzbudil velikou nevoli a to nejen u muslimů, ale i představitelů mnoha církví. Proti omezování muslimů při jejich bohoslužbách se vyjádřili např. T. Halík, Joel Ruml a další. Z řad muslimů jsme slyšeli prohlášení, že islám je mírumilovné náboženství a že podobné zákroky jsou v rozporu z náboženskou svobodou, kterou jako Česko deklarujeme. Na otázku proč v mnoha islámských zemích jsou křesťanské bohoslužby zakázány, jsme odpověď neslyšeli (jako vždy).
V posledních týdnech sledujeme hrůzostrašné zprávy o tom, jak islamisté v severní Iráku nutí ke konverzi příslušníky jiných náboženství, jak jsou vyhánění tisíce příslušníků náboženských menšin z jejich domovů a nuceni buď ke konverzi k islámu, nebo popravováni. Na rozdíl od jiných fanatiků se svými zvěrstvy islamisté nijak netají a zveřejňují je na sociálních sítích, snad aby zastrašili svoje protivníky. Nejvíce postižení jsou dle zpráv místní křesťané a jezídové.
Jako křesťana mě pochopitelně bolí, co se děje mým souvěrcům, jako člověka mě bolí, co se děje v Iráku všem nevinným lidem, kteří jsou vražděni ve jménu jakési zvrácené islamistické ideologie. Zároveň je zvláštní pozorovat rozdílné reakce po zásahu v mešitě a nyní. Po zásahu v mešitě se okamžitě zvedla vlna odporu proti fanatismu, který je namířený proti muslimům. Skoro si člověk říkal, že jsou zde utiskování. Někteří náboženští představitelé se dokonce začali obávat, kdo bude v ČR další na řadě? Židé, křesťané… Mohu je uklidnit – v nejbližší době nikdo, pokud se zde zásadně nezmění režim nebo pokud jako křesťané nezačneme jednat protizákonně.
Když jsou po stovkách masakrováni křesťané v Iráku, neslyšíme nic. Prý se ale nemusíme obávat, jedná se totiž o „zlé muslimy“, tedy o fanatiky, kteří nereprezentují Islám. Problém je v tom, že doposud jsme neslyšeli nějaké jasné vyjádření od muslimů samotných, třeba od představitelů pražské muslimské obce. Domnívám se, že by na jejich webu i v médiích mělo zaznít jasné odsouzení toho, co dělají ti, kdo se k islámu hlásí. Jasné „od toho se naprosto distancujeme, to nemá s islámem nic společného“. Mnohem častěji slýcháváme, že muslimy musíme chápat, protože je štve dekadentní západní kultura, kterou spojují s křesťanstvím a nevím co ještě. Naše kultura jistě v mnohém prvky dekadence vykazuje, jenže je možno jí kritizovat beze strachu o ztrátu života či bydliště. Navíc v porovnání s tím, co vidíme v Iráku ale i v některých dalších muslimských zemích stále budu raději tuto volit „dekadentní“ kulturu.
Lze namítnout, že srovnávám nesrovnatelné. Zásah v Praze a zabíjení kdesi v dalekém Iráku. Nemyslím si, že se jedná o nesrovnatelné. Vzdálenost totiž není omluvou k tomu, aby se mlčelo. Na obou místech se jednalo muslimy (byť v jiných rolích), na obou místech se potlačovala náboženská svoboda (byť v míře nesrovnatelné a ze zcela jiných důvodů) a na obou místech padla slova, že s jídlem roste chuť. V Praze prý na řadu přijdou další (což je ale dle mého nesmysl), v Iráku budou islamisté řádit dál, pokud bude svět mlčet.
Každý fanatismus je zlý. Někdy to málo co proti němu lze dělat, je veřejně se od něj distancovat, nazvat věci pravým jménem. Pokud se toto neděje, nebo pokud se věci dokonce relativizují, mnoho lidí nerozlišuje, co je fanatismus a co je normální projev toho kterého náboženství či myšlenkového směru, v jehož jméno se nepravosti konají.
Protože oficiální místa mlčí, není divu, že mnoho lidí to, co nejen čte, ale i vidí, spojuje s islámem. Někteří křesťané, kteří křičeli „respektujte muslimy“, na utrpení svých bratří v Iráku mlčí, muslimové mlčí tradičně.
Pak není divu, že islám budí v Evropě strach a odpor.
