Je zcela přirozené, že Ukrajinci mají k Ruské humanitární pomoci hlubokou nedůvěru. I ti, kdo tleskají Putinovi, zřejmě budou souhlasit, že anexe Krymu se děla poněkud nestandardně. Na jednu stranu se Rusko od neoznačených vojáků a vojenské techniky distancovalo, na stranu druhou bylo jasné, že se o Rusy jedná.
Dnes to nepopírá ani Putin. Celá agrese se odehrávala na území cizího svrchovaného státu. Jakou záruku má Ukrajina, že se stejný scénář nebude opakovat i v případě humanitární pomoci? Snad se nějak Ukrajina a Rusko dohodly, ale uvidíme za pár dní, možná hodin. Ono jde o to, že stačí jedna malá provokace, jeden výstřel a je zaděláno na pořádný průšvih. Rusové budou mít důvod, jít chránit svoje řidiče… Humanitární pomoc vypravená z Ruska je ve zcela jiném kontextu, než podobné akce ve světě.
Dalším problémem, který je třeba si uvědomit, je Ukrajinská historie a zkušenosti s Ruskem. Zkusme to porovnat s námi. Jak ukázaly prezidentské volby, doposud jsme se nevyrovnali s poválečným odsunem. Tedy i tolik let po válce je v nás určité národní trauma. Stejně tak se doposud vyrovnáváme s rokem 1968. Dovolím si tvrdit, že jak odsun a násilí Němců na našem národě, tak srpen 1968 zcela blednou před genocidou, kterou se Stalin dopustil na Ukrajině. I proto za II. světové války vítali Ukrajinci Němce a někteří se k nim přidali. V tehdejším kontextu to ale bylo pochopitelné.
Pro nás je asi těžko pochopitelné, že Stalin, zřejmě největší masový vrah historie, ale i jeden z největších strůjců genocidy na Ukrajině, je v očích mnoha Rusů podle oficiálních statistik vnímán jako hrdina. Nevím, jaký by byl náš vztah k Němcům, kdyby vnímali stejně pozitivně Hitlera, jako Rusové Stalina. Asi by naše důvěra k Němcům poklesla. Nedivím se, že důvěra Ukrajiny vůči Rusku, kde tolik lidí pozitivně vzhlíží ke Stalinovi, je a zřejmě navěky bude na bodě mrazu.
Lze namítnout, že východ Ukrajiny je jiný než západ a že by mu měla dát Ukrajinská vláda pokoj, resp. právo na sebeurčení. Jak se toto děje v praxi nám ukázalo Rusko v druhé čečenské válce, kdy Čečna též bojovala za osamostatnění od Ruska. Tehdy ruská armáda téměř srovnala Groznyj se zemí, a na protesty zvenčí reagovala tím, že se jedná o vnitřní záležitost Ruska. Jakékoli pokusy o humanitární pomoc tehdy Rusové velmi komplikovali. Nemusíme ale chodit tak daleko. Myslím, že ani v současnosti by Putin nedovolil jakémukoli území v Rusku stát se nezávislým. Na druhou stranu by toto nedovolila žádná vláda.
Nebuďme naivní a nechtějme vidět hodné Rusy, kteří pomáhají nešťastným Ukrajincům. Je jistě dobře pokud pomoc pro civilisty dorazí, je jistě hrozné, že trpí civilisté, je jasné, že se i zde jedná o geopolitické šachy. Zároveň by vláda v Kyjevě byla padlá na hlavu, kdyby Rusům důvěřovala. Dávná i nedávná historie k tomu nedává žádný důvod…
