Čas ukáže.

Ale integrace lidí z odlišných kultur se mi obecně příčí - s ohledem na integrované ji vnímám jako snahu přetvořit a v jistém smyslu i ponížit až zotročit jejich zažité "já". Málokdo se své identity ochotně vzdá, je-li prostředí zcela odlišné.

Z pohledu integrujícího vidím, že na marné překonávání přirozených překážek bude vyplýtváno neúměrné množství času, energie a financí. Ten vklad se v drtivé většině případů nikdy nevrátí. Naučit starého psa novým kouskům nelze (ostatně proto i Němci k poněmčení vybírali jen malé děti).

Myslím, že dočasná ochrana lidí, kteří jsou v nouzi, má smysl. Snažit se přeonačit nekompatibilní však smysl postrádá.

 A ochraňovat zrovna mladé muže, jejichž vrstevníci (a pravděpodobně i oni sami) mají bohaté zkušenosti s ovládáním kalašnikovů považuji za zhůvěřilost. Kdo, když ne oni, má chránit a budovat jejich vlast???

Skuteční váleční běženci vždy jen procházejí, ekonomičtí imigranti naopak zůstávají.

Výkřiky o tom, že "kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý svět" jsou jen krasořečnění lidí, kteří stejně jen zavírají oči.

Každý jeden život stojí za záchranu.

Ale nelze odsuzovat toho, kdo mstí smrt svých blízkých.

Po přečtení má plno rozporuplných dojmů. Na jednu stranu mne zarazilo, že se nesnaží nějak pomoct příbuzným, na druhou stranu - přežil vlastní smrt a kdo to nezažil může těžko hodnotit. Jsem ateista a proto nejsem zaměřen na křesťany, na druhou stranu chápu, že křesťané to v prostředí islámu nemají lehké a může jít i o život.

S jedním souhlasím: zachránit si zaslouží každý jednotlivý život.... pokud si to zaslouží.

Je vám 17, postřílí vám příbuzné, vesnici, jste obklopen neskutečnou brutalitou... vím, že v akčních filmech se lidé chovají jinak, ale život a to, jak se rozhodujeme, většinou vypadá jinak než ve filmu nebo knize.

Lituji, ale jsem jinak založený. Považuji za svou povinnost bojovat proti těm, kteří zavraždili moje blízké. Umírá se těžko, ale útěk do bezpečí považuji za zbabělost.

chtěla bych Vás vidět..

Místo aby bojoval, aby pomohl svým přátelům, bratrancům a zajatým příbuzným, bránil svoji zemi proti teroristům, kteří jsou přátelé a bratři turecka, tak utíká. Přes to Turecko, které má na jeho neštěstí nemalý podíl.

Pokud se člověk neocitne v takové sitaci (tento muž přežil vlastní smrt), skoro celá jeho vesnice byla vyvražděna, obydlí srovnaná se zemí,  nedokáže posoudit, co by dělal na jeho místě. Jak mohu vědět, co by to udělalo s mojí psychikou, pokud jsem nic podobného neprožil? Chápu, že už se nechce vrátit do míst, které mu budou stále připomínat tuto tragédii. Podobně to prožívali mnozí Židé, kteří se vrátili domů z koncentráků a zjistili, že skoro nikdo z jejich blízkých nepřežil. Rozhodli se začít nový život v Izraeli.