Na jednom se ale musí shodnout obě strany. Od druhé světové války jsme poprvé konfrontováni s tím, že jeden stát násilím sebere druhému státu část území. Zde asi není moc nad čím diskutovat. Můžeme tvrdit, že USA bombardovali Bělehrad, že bojují v Afghánistánu, že jsou i jinde, ale zatím se z žádného z těchto území nastalo USA. Stejně tak i Rusové mají ve světě svoje zájmy vlivu, od II. světové války se ale z žádného území jejich vlivu nestalo Rusko. Krym je první oblastí a zřejmě nebude dlouho trvat a stane se tomu i v některých východních částech Ukrajiny, kdy jedna velmoc či stát násilně bere část území státu jinému. Můžeme namítnout, že Majdan byl „koupený Amerikou a EU“, že to byl „nelegitimní převrat“ a nevím co ještě. Jednak to zdaleka není takto černobílé, jednak i kdyby do převratu na Ukrajině „vrtala“ Amerika či EU, pak stejně toto neopravňuje cizí stát, aby si zabral část území, které mu prostě nepatří.
Představme si, že (čistě hypoteticky) v naší zemi proběhne převrat, který bude zdola – tedy bude vyprovokován davy z ulice a bude zvolena či dosazena nová vláda. Ani to přece neopravňuje např. Německo, aby zabralo Sudety nebo Polsko Český Těšín. Jenže podobný scénář se děje na Ukrajině.
Přiznejme si, že Evropa a USA jsou bezradní a ono se není co divit. Válku s Ruskem nikdo v Evropě nechce, sankce jsou spíše symbolické, ropu potřebujeme a v případě vrcholných politiků je potřeba i spokojených voličů, kterým sankce neohrozí životní standart. A to Putin ví.
Myslím, že i kdyby Rusko zabralo celou Ukrajinu a podobně jako Krym ji vzalo pod křídla matičky Rusy, k ničemu jinému než k sankcím a protestům nedojde. Svět si prostě bude muset zvyknout, že Ukrajina neexistuje. Je to dost hrozný scénář, ale jiný mě nenapadá. V minulosti podobné věci vedli k válkám, buď skutečným, nebo studeným. Dnes vedou k sankcím... To první vedlo k utrpení miliónů, sankce nikoho moc nebolí a vedou „jen“ k utrpení části Ukrajiny, která bude ponechána napospas válečné mašinérii. Netvrdím, že intervence NATO je řešením, protože stejně jako další řešení neznám.
Je ale jasné, že se setkáváme nejen s největší geopolickou krizí od II. světové války, ale i z novým fenoménem, kdy cizí stát zabere část území. Není se proto co divit, že především sousedé Ruska jsou neklidní, protože i když se zdálo absurdní, aby Rusko anektovalo část cizí země, stalo se tak. A klidně se tak stane i jinde. Když to projde na Ukrajině... a ono to nejen prošlo, ale asi i projde. A to je precedens, který zřejmě zatím nikdo nedokáže domyslet, a kterého je zcela na místě se bát.