Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Orwell, pražská kavárna a třídní nenávist

18. 11. 2016 9:19:27
V posledních dnech, snad i vlivem toho, co se děje ve společnosti, jsem sáhl po „osvědčené klasice“ a četl Orwelovu Farmu zvířat a 1984. Asi není třeba psát, že se jedná o alegorii na totalitní režimy...

Nicméně mnohé principy a myšlenky jsou velmi nadčasové a osobně bych to dával jako doporučenou četbu všem, kdo se zabývají dynamikou práce jakékoli skupiny. Rysy popsané Orwellem hrozí i dnes. Dokonce mi v něčem silně připomínají situaci současného Česka. Co mám konkrétně na mysli? V obou knihách Orwell pracuje s tím, že vládnoucí moc si vytvoří fiktivního nepřítele, proti kterému bojuje a který se stává projekcí nenávisti těch, kdo následují stranu. Ve Farmě zvířat se jedná o prase, které se jmenuje Kuliš. Kuliš zpočátku na farmě žil, snažil se o reformy, ale nakonec by vyhnán. I když na farmě nepůsobí, nezdary jsou nadále přisuzovány jemu. Zvířata jsou navíc strašena, že se může vrátit a škodit. Kolektivní nenávist vůči neexistujícímu Kulišovi se má stát jejich pojítkem. V románu 1984 Orwell vytváří postavu Emanuela Goldsteina. Údajně se jedná o postavu, která kdysi (ale to nikdo nezažil) byla věrná straně, pak ale odpadla a začala škodit „lidu“. Strach a hlavně nenávist k tomuto škůdci, stejně jako ve Farmě zvířat strach z Kuliše, lid spojuje. Nikdo přesně neví, kdo je Kuliš a kdo je Goldstein, ale „lid“ je nenávidí. To oni jsou původci zla! Orwell vystihuje jeden z rysů totalitních režimů a všech uzavřených společenství a sekt. Konkrétně – potřebu vytvořit si nějakého nepřítele, do kterého můžeme projektovat svoje selhání a který nás sjednocuje tím, že ho kolektivně nenávidíme. Nenávist spojuje... jen je třeba vytvořit nějaký objekt nenávisti. Toto myšlení je ďábelské, podlé a nebezpečné. Od něj vede jen pák kroků k prvním fackám, mlácení, později vězení atd...

S podobným fenoménem se v celkem masivní formě setkáváme i v poslední době v naší zemi. Nejedná se o fiktivní postavy Kuliše, Goldsteina, ale o „pražskou kavárnu“. Nikdo přesně neví, o koho se jedná, ale podvědomě tento název evokuje lidi, kteří patří do vyšší společnosti (obyčejní lidé chodí do hospod), patří k jakési vyšší společenské vrstvě (kdo jiný by chodil do kaváren), pracují na úkor obyčejných lidí (kteří musí makat místo vysedávání v kavárnách) jsou z Prahy (celá republika doplácí na Prahu), a nebo když nejsou, tak svojí namyšleností mezi pražskou kavárnu patří a hlásí se k ní. Pražská kavárna to podobně jako Kuliš a Goldstein nemyslí s „obyčejnými lidmi“ dobře, a dokonce jim škodí. Proto je namístě tuto skupinu lidí nenávidět a najít schopného vůdce, který by „lid“ před kavárnou chránil a který by formuloval pěkně od podlahy mínění lidu. Cokoli kavárna řekne, není třeba promýšlet, reflektovat, stačí to pojmenovat jako „projev pražské kavárny“. Co tvrdí kavárna je nesmysl. Nikdo přesně neví, kdo do kavárny patří, ale zřejmě každý, kdo nesouhlasí a nebo dokonce kritizuje našeho prezidenta.

Nevím, na kolik si uvědomujeme, že termín pražská kavárna si zahrává s třídní nenávistí. Vnucuje lidem pocit, že existují dvě třídy, které se nesnáší. Jenže nic takového ve skutečnosti neexistuje. Vymyšlení „pražské kavárny“ v sobě nese snahu vytvořit imaginárního nepřítele a s tím související společně sdílenou nenávist a strach. Je třeba dodat, že zahráváním si s třídní nenávistí přišel prezident již při volbách a to, když v souvislosti se šlechtickým původem svého oponenta vyprávěl „vtip“ na téma právo první noci a degenerace šlechty. Přesně v tomto duchu štvali proti „těm nahoře“ političtí komisaři, komunističtí agitátoři, politruci a další. Elektrizovali těmito nesmyslnými slogany davy, aby těm nahoře, šlechticům a jejich potomkům zakroutily krkem, aby je nenáviděly. Jednou to byla šlechta, pak bohatí, pak pražská kavárna, v Orwellovi Kuliš, Goldstein. Stále stejná rétorika, stále stejné následky... a lidi na tuto taktiku znovu a znovu skočí. Jako by se vracela věta, jejíž praktikování mělo za následek milióny mrtvých: „Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů“. V česku žádný třídní boj neprobíhá, jen nám to někdo chce vnutit.

Autor: David Novák | pátek 18.11.2016 9:19 | karma článku: 27.52 | přečteno: 1512x

Další články blogera

David Novák

Volby 2017 a co je "standard"?

Když pročítáme titulky toho, co nás v naší zemi v příštím roce čeká, pak zřejmě jednou z nejdůležitějších událostí politické scény budou volby do parlamentu. Favorit je jasný...

2.1.2017 v 9:21 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 441 | Diskuse

David Novák

Elity vs. zbytek národa nebo urážka proti urážce

Když píšu blog, pak jednou se zajímavých sond je čtení reakcí pod článkem. Zajímala mě reakce na článek, který se týkal nebezpečí třídní nenávisti. (http://novakdavid.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=567983)

19.11.2016 v 12:06 | Karma článku: 28.42 | Přečteno: 1328 | Diskuse

David Novák

O uprchlících jinak

Dříve toho dne zaútočili maskovaní ozbrojenci IS na jeho vesnici a nařídili stovkám lidí, aby se shromáždily v jediné škole. Khidirův bratranec mu řekl, ať si nedělá starosti.

30.11.2015 v 14:43 | Karma článku: 35.16 | Přečteno: 5982 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Šnajdrová

Nebuďme v šachu IV.

Vynikají velkou silou, a když si něco zamanou, jdou za tím jako buldozer. Svoje útoky ovšem mívají dobře promyšlené a nehrnou se dopředu za každou cenu. Bohužel někdy moc dlouho čekají nebo jsou blokováni a pak už bývá pozdě.

28.4.2017 v 0:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Stisk

Nejlepší uchazeči o studium jsou šest let po přijímacích zkouškách nezadaní a magistři

Šest let po přijímacích zkouškách na vysokou školu jsou jejich nejúspěšnější řešitelé nezadaní, touží po životě v zahraničí a mají magisterský titul. To vyplývá z výzkumu společnosti Scio.

27.4.2017 v 21:00 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 408 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem se na semaforu cítil jako debil

Kde? Na silnici E442 kousek za Kláštercem nad Ohří ve směru na Karlovy Vary. Kdy? Dnes chvilku před druhou hodinou odpolední. Kdo? No, to bude vidět až na poslední fotce.

27.4.2017 v 16:28 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Jakub Kouřil

Šance na dožití je v pravém jízdním pruhu vyšší

Nejde jen počet nehodovosti, které se hromadí při zvýšené rychlosti. Jde o pohodu. Zvýšenou rychlostí násobíme možnost kolize. Proč si nevytvořit rezervu a na schůzku vyrazit o něco dříve. Zběsilé předjíždění a „tlačení na pilu“..

27.4.2017 v 15:15 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 329 | Diskuse

Adam Mikulášek

Práva dítěte musí mít přednost před právem na dítě

A jedním z takových práv by mělo být právo dítěte na úplnou funkční rodinu tam, kde je to možné, s čímž v naprostém rozporu je právo „vyrobit“ dítě od počátku odsouzené neznát svého tátu.

27.4.2017 v 13:33 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 808 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2372
Jsem kazatelem v Církvi bratrské, učitelem filozofie a etiky na dvou školách a především otcem dvou dětí.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.