Dělejte všechno, co svým dětem vidíte na očích. Když něco chtějí jíst, dejte jim to, když něco chtějí koupit, kupte jim to. Neodporujte jim. Není nad „šťastná dětská očička".
Nejlepší způsob jak se dětí zbavit, je nechat je u počítače nebo před televizí. Je od nich klid, neotravují, jen koukají a koukají a koukají. Jistě to rozvíjí jejich kreativitu a dává jim to nahlédnout do nových světů.
Pokud vaše děti sportují, pak jdete-li s nim na zápas, co nejhlasitěji a nejsprostěji nadávejte rozhodčím nebo protihráčům vašich dětí. Vaše děti získají pocit, že nespravedlnost je vždy v tom druhém, že oni jsou ti, kterým se ubližuje. Navíc pohled na jejich běsnící rodiče v nich vyvolá pocit hrdosti! Stejně negativně s nimi hovořte o jejich učitelích. Vaše děti jsou totiž geniální a je to jejich okolí, včetně školy a učitelů, které jim neumožní se plně rozvinout.
Odstraňujte z jejich cesty jakékoli překážky, které by vaše děti musely zdolávat. Překážky by totiž mohly nahlodat strukturu jejich ega a to je katastrofa. V životě se totiž s překážkami určitě nesetkají a proto je dobré, je na to připravovat už v dětství.
Náležitě na ně řvete, když mají špatné známky. Však to znáte z třídních srazů. Ti, kdo měli samé jedničky na základce a vždy poslušně opakovali to, co paní učitelka chtěla slyšet, to v životě dotáhli nejdál.
Kroužkujte, kroužkujte, kroužkujte!!! Nikoli ptáky, ale vaše děti. Čím více kroužků, tím bohatší dětství. Jakýpak volný čas. Ten dítě nepotřebuje. Pokud je vám kolem padesáti a více, zřejmě jste volný čas měli a určitě vám strašně uškodil.
To nejlepší co pro dítě můžete udělat, je pomoci mu, aby vás obdivovalo za vaší kariéru a peníze, které vyděláte. Proto makejte, co to jde. Jste-li ženy, rychle do práce. Čas přece patří vaší firmě a ne dětem. To nejdůležitější co mu můžete odevzdat je perfektní zimní dovolená jednou za rok, nikoli váš čas během roku.
Velmi dítěti pomůžete, když ho při sporech se svým manželem/manželkou získáte na svojí stranu. Dítě si určitě udělá jasno v tom, že ten druhý je prevít a to mu nepochybně pomůže v budoucím vývoji.
Co nejdříve ho zasvěťte do světa dospělých – třeba různými vulgaritami, narážkami, předčasnými informacemi ze světa sexuality a nevím čím ještě. V deseti letech by mělo dítě přece vědět všechno. Co na tom, že psychicky ještě nedospělo. Vaším přičiněním možná dospěje rychleji.
Projektujte do dítěte to, čeho jste nedosáhli. Když ne vy, tak alespoň dítě. Chtěli jste být vrcholovým fotbalistou? Baletkou? Vědcem? Nevyšlo to? Tak to toho dokopejte dítě, ať to stojí, co to stojí!
Nikdy dítě netrestejte. Jednak by ho mohla sebrat sociálka a jednak tím dítě naučíte důležitou lekci, která platí i v životě. Za chyby se nemusí platit a neexistují žádné hranice. Já jsem středem světa a nikdo mi v tom nebude bránit.
Neveďte děti k žádným hodnotám. Ty se dnes nenosí. Učte je, že poctivost je vlastně přetvářka, pravdomluvnost naivita, poslušnost je slabost, respekt k druhému je projevem vnitřní nejistoty…
Nikdy za žádných okolností se dětem neomlouvejte. Přiznání viny a chyb je totiž projevem slabosti a to si nemůžete dovolit, utrpěla by vaše křehká idetita. Určitě dítěti pomůže, kdy doma uvidí bezchybného tvora jménem rodič, jehož bezchybnost tkví v nepřiznání chyb.
Zdají se vám tyto rady zvrhlé? Možná ano, ale věřte, že jsou odkoukané ze života a mnohaleté práce mezi mládeží. Dobrá zpráva je, že to jde i jinak… Třeba přesně obráceně.
A na závěr – omlouvám se tímto panu S. C. Lewisovi a jeho čtenářům za vytunelování názvu jeho knihy. Snad to není špatný příklad pro děti (-:
