Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Devatero práce s krizí

13. 02. 2015 11:31:15
Vím, že jakýkoli návod je podezřelý a zjednodušující. Přesto si dovoluji napsat pár myšlenek, které jsem vypozoroval v mnoha rozhovorech, které jsem měl s těmi, kteří procházeli nějakou krizí. Třeba něco z uvedeného někomu pomůže...

Nepopírejte. Někdy jsme mistry v sebeklamu a nechceme připustit, že máme skutečně problém. Že SKUTEČNĚ vážně vázne manželské komunikace, že SKUTEČNĚ máme problém s dětmi, s penězi, s určitými závislostmi, s postavou, s odkládáním nepříjemných věcí, s leností, workoholismem a nevím čím dalším... Přiznat si problém někdy bolí, jenže jinudy cesta z krize a problémů zřejmě nevede. Co nepojmenujeme, jakoby neexistovalo.

Odkládání. Problém je někdy v tom, že jej jednak neřešíme a jednak řešení nepříjemných věci odsouváme. Víme, že bychom měli jít na preventivní zdravotní prohlídku a proto na ní URČITĚ půjdeme – příští týden. Víme, že bychom měli s dospívajícími dětmi otevřít určitý jejich zápas, a proto jej otevřeme – zítra. Víme, že máme problémy s nadváhou a proto URČITĚ začneme cvičit – příští měsíc. Velmi často tento postoj ale znamená s řešením nikdy nezačít.

Krize obyčejně nevyřešíme sami. Někdy na krize prostě sami nestačíme. Problém naší doby je, že jsme mnohokrát sami mezi lidmi. Někdy bychom i měli za kým jít, ale za svoje problémy se stydíme. Jenže samota budí sebelítost a tendenci vidět věci černější než jsou. Zároveň pozor na to, abychom nehledali jen ty, kdo mají na věc stejný názor jako my. Pak nehledáme radu, ale jen útěchu. Útěcha má jistě svoje místo, ale pomůže jen zčásti.

Neřešte krize hned, nechte si odstup. Někdy tento přístup není možný, a jakoby popírá druhý bod, někdy je třeba věci řešit hned, NĚKDY ale jsme do problému příliš emocionálně namočení a nejsme schopni věci vyhodnocovat objektivně, chybí nám nadhled. Mám na mysli např. když se jedná o rychlou odpověď na nepříjemný mail, telefonát, na některé vztahové krize atd. Zde je dobré se chvíli „vydýchat“ a až pak odpovídat a reagovat. Většinou totiž emoce a už vůbec ne vztek nebývá dobrým rádcem.

Ne vždy je řešením zvýšit výkon. Když zjistíme, že máme problém, pak občas věc řešíme tím, že zvýšíme výkon. Konkrétně to může znamenat, že se budu se více věnovat dětem, více studovat, více vydělávat, přidám si další práci, budu méně jíst... to vše je hezké, potřebné ale... Ale problémy obyčejně mají nějaký kořen a ten je třeba přeseknout. Je dobré zjistit nejen, že se něco děje, ale proč se něco děje. Pokud např. stres „řeším“ přejídáním se, pak nestačí jen změna jídelníčku, ale i změna životního stylu. Tedy je-li nutné zvýšit výkon, je třeba i poznat jaký je kořen krizi a problému.

Nebagatelizujte svoje krize. Skrze srovnávání. Jak taková bagatelizace vypadá?Tak, že sice připustím problém, ale pak se začnu srovnávat. Ano, mám problém v komunikaci s partnerem, ALE oproti mému kamarádovi jsem na tom stále lépe, bolí mě břicho, ALE stále ještě mohu chodit do práce, vymyká se mi výchova dětí, ALE stále ještě neberou drogy. Jistě – není dobré se litovat a z každého problémku dělat nepřekonatelnou kauzu, ale ani opak není řešením. Ono se totiž může stát, že i když jste na tom lépe než druzí, najednou už je na řešení pozdě.

Nebuďte se svými problémy a krizemi sami, ale nebuďte nesnesitelní. Někteří lidé nehovoří o ničem jiném než o sobě a svých krizích. Druzí pak před nimi skoro prchají. Pozor na určitý takt. Je lidské se chtít z problémů a krizí vypovídat, ale je nelidské stále dokola poslouchat to samé. Pokusme se proto mít i jistou soudnost co je moudré sdělovat a jak dlouho to či ono sdělovat. Zde platí ještě jedna zásada. Jste-li rodiče, velmi važte co sdílet se svými dětmi. Mnoho vašich problémů vaše děti do jistého věku prostě vědět nemají, a pokud vaše problémy na ně navalíte, hodně jim tím škodíte.

Přijměte svůj díl zodpovědnosti a nehrajte si na oběť. Někdy jsme se stali obětí druhých, mnohokrát si ale za problémy můžeme sami nebo částečně sami. Když jsem byl přítomen některým rozvodům, skoro vždy byl problém na straně toho druhého. Když jsem byl přítomen některým finančním karambolům, skoro vždy byla na vině banka, exekutor atd. Může být, zároveň pokud přijmeme mentalitu oběti, příliš obviňujeme svoje okolí (stát, školy, systém) nic nezměníme. Většinou až tak bezmocní a bez viny nejsme, stejně tak většinu něco dělat lze.

Když se z krize můžete dostat zakázanými prostředky, nepoužívejte je. Mám na mysli dvě oblasti.Jedna vychází z přesvědčení, že každá krize má svůj důvod. Pokudmanželkou krizi ˇřeším“ tím, že druhému lžu, nic neřeším, ale problém jen odkládám. Pokud mám problémy se stresem a v důsledku toto nemohu večer spát, problém nevyřeším práškem na spaní. Pokud mám stavy úzkosti, nevyřeším je alkoholem. V uvedených případech lhaní, prášky na spaní či alkohol jen odsouvají problém. Je to podobné, jako „řešit“ zkažený zub práškem proti bolesti. Na chvíli to jistě funguje, ale... Jistě existuje milosrdná lež, prášek na spaní či na bolest může být v určitém případě pomocí, ale řešme jádro problému. Druhá oblast se pro mnohé ještě problematičtější. Naučil jsem se a učím tomu i svoje děti, se z různých průšvihů nepokoušet vylhat. Když jsem si naplánoval dvě schůzky na stejný čas, je lepší se omluvit a přiznat, že je to moje chyba. Když mě příslušníci chrání a pomáhají mi - tedy dávají mi pokutu, obyčejně o svém přestupku vím a přiznám se. Když se mi někam nechce, nelžu, že mi není dobře atd. Stejné učím svoje děti. Můžete namítnout, že se to nevyplácí. Máte pravdu – někdy vypadám jak blbec. Ale jde o jakousi elementární osobní integritu, pocit, že se nenechám válcovat okolnostmi. Nedávno na mě vyvalila oči paní na vleku, když jsem jí řekl, že mému synovi už skutečně není 12 let a tedy že má platit asi o stovku víc. Sice jsem „přišel“ o stovku, na druhou stranu jsem si říkal, že moje integrita stojí víc než 100 Kč. Co si myslel syn nevím...

Jistě jsem nevyčerpal všechno, jistě máte i svoje zkušenosti a postřehy, možná s některými body nesouhlasíte, ale jedno je jisté. Každý krizemi a problémy procházíme a každý je nějak řešit musíme. Neexistuje universální know-how, ale určité směrovky existují.

Autor: David Novák | pátek 13.2.2015 11:31 | karma článku: 13.08 | přečteno: 698x

Další články blogera

David Novák

Volby 2017 a co je "standard"?

Když pročítáme titulky toho, co nás v naší zemi v příštím roce čeká, pak zřejmě jednou z nejdůležitějších událostí politické scény budou volby do parlamentu. Favorit je jasný...

2.1.2017 v 9:21 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 441 | Diskuse

David Novák

Elity vs. zbytek národa nebo urážka proti urážce

Když píšu blog, pak jednou se zajímavých sond je čtení reakcí pod článkem. Zajímala mě reakce na článek, který se týkal nebezpečí třídní nenávisti. (http://novakdavid.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=567983)

19.11.2016 v 12:06 | Karma článku: 28.42 | Přečteno: 1328 | Diskuse

David Novák

Orwell, pražská kavárna a třídní nenávist

V posledních dnech, snad i vlivem toho, co se děje ve společnosti, jsem sáhl po „osvědčené klasice“ a četl Orwelovu Farmu zvířat a 1984. Asi není třeba psát, že se jedná o alegorii na totalitní režimy...

18.11.2016 v 9:19 | Karma článku: 27.52 | Přečteno: 1512 | Diskuse

David Novák

O uprchlících jinak

Dříve toho dne zaútočili maskovaní ozbrojenci IS na jeho vesnici a nařídili stovkám lidí, aby se shromáždily v jediné škole. Khidirův bratranec mu řekl, ať si nedělá starosti.

30.11.2015 v 14:43 | Karma článku: 35.16 | Přečteno: 5982 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Šnajdrová

Nebuďme v šachu IV.

Vynikají velkou silou, a když si něco zamanou, jdou za tím jako buldozer. Svoje útoky ovšem mívají dobře promyšlené a nehrnou se dopředu za každou cenu. Bohužel někdy moc dlouho čekají nebo jsou blokováni a pak už bývá pozdě.

28.4.2017 v 0:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Stisk

Nejlepší uchazeči o studium jsou šest let po přijímacích zkouškách nezadaní a magistři

Šest let po přijímacích zkouškách na vysokou školu jsou jejich nejúspěšnější řešitelé nezadaní, touží po životě v zahraničí a mají magisterský titul. To vyplývá z výzkumu společnosti Scio.

27.4.2017 v 21:00 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 408 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem se na semaforu cítil jako debil

Kde? Na silnici E442 kousek za Kláštercem nad Ohří ve směru na Karlovy Vary. Kdy? Dnes chvilku před druhou hodinou odpolední. Kdo? No, to bude vidět až na poslední fotce.

27.4.2017 v 16:28 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Jakub Kouřil

Šance na dožití je v pravém jízdním pruhu vyšší

Nejde jen počet nehodovosti, které se hromadí při zvýšené rychlosti. Jde o pohodu. Zvýšenou rychlostí násobíme možnost kolize. Proč si nevytvořit rezervu a na schůzku vyrazit o něco dříve. Zběsilé předjíždění a „tlačení na pilu“..

27.4.2017 v 15:15 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 329 | Diskuse

Adam Mikulášek

Práva dítěte musí mít přednost před právem na dítě

A jedním z takových práv by mělo být právo dítěte na úplnou funkční rodinu tam, kde je to možné, s čímž v naprostém rozporu je právo „vyrobit“ dítě od počátku odsouzené neznát svého tátu.

27.4.2017 v 13:33 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 808 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2372
Jsem kazatelem v Církvi bratrské, učitelem filozofie a etiky na dvou školách a především otcem dvou dětí.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.